Po stopách kriminalistických metod - IDENTIFIKAČNÍ KRESBA

Identifikační kresba v kriminalistice
Ze série Po stopách kriminalistických metod

Identifikační kresba je jednou z tradičních kriminalistických metod, která pomáhá vytvořit podobu neznámé osoby na základě výpovědi svědka, poškozeného nebo jiné osoby, která pachatele viděla. Využívá se zejména tehdy, kdy není k dispozici fotografie, kamerový záznam nebo jiný přímý obrazový materiál. Tato část série Po stopách kriminalistických metod přibližuje, jak vzniká portrét podezřelého, jakou roli hraje paměť svědka a proč je přesná komunikace mezi kriminalistou, kreslířem a vypovídající osobou zásadní.

Téma ukazuje, že identifikační kresba není pouhým uměleckým ztvárněním obličeje, ale odborně vedeným postupem, který pracuje s jednotlivými znaky lidské tváře — tvarem hlavy, očí, nosu, úst, vlasů, vousů, výrazem, věkem či zvláštními znameními. Divák se seznámí s tím, jak může výsledná kresba pomoci při pátrání, zúžení okruhu podezřelých nebo vyvolání nových svědeckých poznatků.

Současně bude představeno i omezení této metody. Lidská paměť není dokonalý záznam a výsledná podoba může být ovlivněna stresem, časovým odstupem, světelnými podmínkami i subjektivním vnímáním svědka. Identifikační kresba proto neslouží jako samostatný důkaz viny, ale jako podpůrný kriminalistický nástroj, který může významně nasměrovat vyšetřování.

Cílem dílu je ukázat, jak se z útržků vzpomínek skládá obraz neznámého pachatele — a proč může dobře zpracovaná identifikační kresba sehrát důležitou roli při hledání osoby, jejíž tvář si někdo zapamatoval jen na okamžik.