Každou neděli dopoledne pro vás máme krátkou glosu ke kávě a k zamyšlení.
Poslouchej v aplikaci Podli 🎧
Sleduj své oblíbené podcasty, poslouchej offline i v autě s CarPlay a Android Auto a vždy pokračuj tam, kde jsi skončil. Vyzkoušej zdarma.
27. 9. 2026 · 2:27
Skláním se ke své fence Ari, beru její hlavu do dlaní a naléhavě jí říkám: „Čekej, hlídej. Já přijdu!“ Snažím se, aby známá slova doslova zvonila jistotou, že ji neopouštím.…
20. 9. 2026 · 2:48
V koloběhu života jsme stále něčím překvapováni. Při práci i odpočinku, při nakupování, výchově, sportu i v běžném toku času. A někdy se nestačíme divit. Dám příklad. Všechny…
13. 9. 2026 · 2:40
Dívám se na knihu polepenou barevnými papírky, plnou rukou psaných poznámek. Můj sedmisetstránkový román Alžběta a drak se právě vrátil z roční knižní štafety, kdy putoval mezi…
6. 9. 2026 · 2:39
Máme za sebou léto, při kterém jsme si víc jak dosud prožili, jak to vypadá v zemích s teplotami, které nesou tropický název. Naše sousedka mi hlásila, že na jejich teploměru…
30. 8. 2026 · 2:41
Probudila jsem se do ticha noci, ale v hlavě mi burácela muzika. Kdyby to šlo z venku, mohla bych aspoň zavřít okno. Ale takhle? Mozek zavřít nejde! Což o to, melodie to byla…
23. 8. 2026 · 2:44
Téměř denně zapínám počítač a nejdříve samozřejmě kontroluji doručenou poštu. Člověk už se ani nediví, když mu píší cizí lidé. Je dobré dát si pozor na to, co chcete otevřít a…
16. 8. 2026 · 2:32
Ta holčička už toho měla akorát. Mohly jí být tak tři roky a vytrvalým žalostným křikem sdělovala okolnímu světu, že má hlad a je strašně ospalá, aniž by byla s to se najíst nebo…
9. 8. 2026 · 2:48
Moje švagrová, bývalá učitelka kráčející po cestě života v osmé desítce, spěje svižným krokem k devadesátce. Dříve hodně četla, což jí nemocný zrak nyní nedovoluje, a hledá jiné…
2. 8. 2026 · 2:34
Na tenhle výlet jsem přijela později a odjinud, takže jsem svého muže a houfek našich vnoučat musela hledat. Ten den byli v centru historických řemesel Botanicus. Kačenku slyším…
26. 7. 2026 · 2:58
Odjakživa se mi líbilo, jak některé národy doprovázejí znění jejich hymny tím, že pokládají pravou ruku na stranu srdce. Tenhle úctyhodný způsob prožitku při znění slavnostních…
19. 7. 2026 · 2:41
V dlani mám hrst různobarevných rybízových kuliček. Vkládám je po jedné do úst a s potěšením si užívám drobné gejzíry chutí. Bílý je něžná sladkost, jen maličko podtržená…
12. 7. 2026 · 3:01
O přestávce fotbalového zápasu na našem venkovském hřišti jsme v tradičním seniorském seskupení řešili moderní techniku, konkrétně mobily. Víc než polovina přítomných měla svoje…
5. 7. 2026 · 2:23
Dívám se na Ari, jak s chutí prozkoumává louku. Tlamu má pootevřenou v psím úsměvu, sleduje pro mě neviditelné stopy, a vůbec jí nevadí, že artrotické zadní nožičky občas nestačí…
28. 6. 2026 · 2:38
Nemám rád koloběžkáře. Abych to upřesnil, týká se to především těch elektrických, kteří létají na svých strojích jako šílenci, bez špetky námahy, a jsou navíc postrachem chodců i…
21. 6. 2026 · 2:32
Vycházíme s Ari z vrátek. Na cestě před námi jsou dekorativně rozložené sousedovic kočky. Leží, hledí, vyhodnocují situaci. Zůstat, nebo se psu radši vyhnout? S napětím čekám, k…
14. 6. 2026 · 2:40
Myslím si, že za výborným jídlem nemusíte putovat po nejlepších restauracích a nóbl podnicích. Jsem přesvědčený, že špičkové lahůdky nabízejí domácí kuchyně a jsou vlastně…
7. 6. 2026 · 2:29
„Můžete mi říct, k čemu je takové množství knih? Tohle přece nikdo nekoupí!“ Nevěděla jsem, jestli poznámka okolo procházejícího pána plynula z přehlcení, nebo to byla spíš mírná…
31. 5. 2026 · 2:58
Celý svůj produktivní život jsem se točil kolem novin. Proto mi je líto, že internet a všechna další nejmodernější pojítka „válcují“ noviny. Některé už zanikly, u současných…
24. 5. 2026 · 2:31
Přijíždím k poslednímu velkému sjezdu k Trutnovu a v duchu si chválím, jak mi to hezky uteklo. Najednou zpozorním. Až do čtvrtiny kopce silnici blokují stojící auta! Naděje, že…
17. 5. 2026 · 2:33
Nejel jsem vlakem asi deset let. Kolegyně z Deníku, také už seniorka, křtila v pátečním rozhlasovém Habaději knížku Mandarinka a byl jsem pozván. Nevím, co mě to napadlo, když…
10. 5. 2026 · 2:22
Ležím v posteli a podle svého zvyku se s chutí zamotávám do měkoučké péřové deky. Jenže místo poklidného usínání na mě leze horko. Odmotám se. Ke spánku mi to ale nepomůže,…
3. 5. 2026 · 2:43
Při nedávném setkání mi soused vyprávěl příběh jeho vnuka. Hoch pracoval pět let v automobilce, ve výrobě, na tři směny. Časem u něho začaly problémy se zády, jezdil k…
26. 4. 2026 · 2:38
Dívám se maličkou fenku, živě komunikující se svou paničkou. Špičatý čeníšek na kulaté hlavě má zdobený nesmělou řádkou fousů. Zbytek těla naznačuje, že v jejím případě vsadily…
19. 4. 2026 · 2:39
Trvalo hodně dlouho, než lidé přestali tvrdohlavě ctít heslo, že dobrá práce se chválí sama a přišli na to, že této pravdě je možné i výrazně pomoci reklamou. Jak se traduje,…
12. 4. 2026 · 2:33
Stojím na nástupišti a netrpělivě počítám minuty do příjezdu vlaku. Konečně zase dorazí děti - tedy naše starší vnoučata. Nemůžu se dočkat. Už mi ti dva moc chyběli… A pak, bude…
5. 4. 2026 · 3:07
Nemám rád mouchy, komáry a všechen podobný létající hmyz. Možná jsem tuto zášť vůči nim takříkajíc zdědil. Dědeček jako řezník mouchy nesnášel, protože kde je syrové maso, jsou…
29. 3. 2026 · 2:39
Obvykle to začíná až někdy v půlce února, ale letos to bylo jiné. Byl sotva konec ledna, když pro mě tlak zimy a tmy zesílil k nevydržení. Potřebovala jsem barvy. Nutně. Všechny…
22. 3. 2026 · 3:06
Tata byl chachar odněkud z Ostravska a koloběh života ho zanesl až do Čech. V dolech nikdy nepracoval, ovšem uměl o tamější těžké práci chlapů vyprávět. Z rodného regionu si…
15. 3. 2026 · 2:30
Jdeme s Ari po lesní cestě, když se proti nám objeví starší paní s malým pejskem. Honem sahám po psím postroji, abych si vzala bílou vlčici k noze. Pak mi dojde, že to byla chyba…
8. 3. 2026 · 2:50
Býval to velkolepý svátek, Mezinárodní den žen každoročně provázely stejné situace. Šéfové obcházeli pracoviště, záplava rudých karafiátů se přesouvala do rukou zaměstnankyň,…
1. 3. 2026 · 2:38
Myšlenky se mi v hlavě poslušně skládají jedna k druhé a já radostně píšu. A píšu. Potom si to se zadostiučiněním přečtu. Dobré to je! Jenže pak si kliknu na počítání znaků a mám…
22. 2. 2026 · 3:11
Můj kamarád má psa - loveckého. Je to bavorský barvář a krasavec na první pohled. Bere ho na hony a jak říká, nedělá mu ostudu. Dovede vystavit i vyhledat zvěř, ochotně ji…
15. 2. 2026 · 2:42
Další všední den. Hlad narůstá. Frustrace také. Co si mám dát k obědu, když mě den za dnem vařit pro jednoho prostě nebaví? Jistě, existuje spousta rozumných řešení. Objednat si…
8. 2. 2026 · 2:22
Před týdnem jsme v kalendáři zaznamenali svátek Hromnic. Dnes je to všední den, ale ve středověku se slavil jako oslava přicházejícího jara a byl také spojován s ochranou před…
1. 2. 2026 · 2:40
„Bzzz, bzí, brrumm…“ Od pusy mi jde pěna a mám dojem, že se mi oči v důlcích protáčejí. Kde se, sakra, ta věc vypíná? Uf, povedlo se. Nakonec. Ne, nemělo jít o horor! Jen jsem si…
25. 1. 2026 · 2:37
Říkají jim ledňáčci. Není to ornitologická záležitost, něco kolem nádherně zbarvených krasavců, létajících hlavně kolem vody. Tentokrát jde o lidi. Obrovskou skupinu člověčí,…
18. 1. 2026 · 2:26
Krájím maso na oběd a opět se mi sevře srdce. Nikdo tu neloudí! Neklopýtám o velkého vlkošedého psa s rozesmátým pohledem, který svým nadšením obvykle inspiroval i naši podstatně…
11. 1. 2026 · 2:39
V Šípově Všechnopárty se nedávno rozvinula debata o naší generaci. U mladých jsme generace digitálních domorodců, nebo také boomerů. Pár dní po tom nějaký ZDROJ, možná inspirován…
4. 1. 2026 · 2:34
Vždy se mi moc líbila představa novoročního začátku v podobě čistého, nepopsaného listu papíru. Nic není zmuchlané, omatlané, žádné škrtance, křivá písmena a chyby. Prostě čistý…
28. 12. 2025 · 2:47
Je po Vánocích a končí další rok. Mnoho z nás si každoročně říká, že se už nebudou o nejkrásnějších svátcích roku honit. Nebudou smejčit, běhat za nakoupením dárků i množstvím…
21. 12. 2025 · 2:34
Bylo to divné. Ne, že bych to nečekala! Ale stejně. Nikdo mě nepozdravil, nezamával. Mladá sousedka nezaběhla na kus řeči. Je to jasné. Moje auto je natolik součástí mé obecné…
14. 12. 2025 · 2:32
Asi se shodneme, že pro naprostou většinu lidí je tím nejdůležitějším místem domov. Spojený s dětstvím, rodinou, rodiči, mnohdy prarodiči a sourozenci. Zvláštní pouto drží…
7. 12. 2025 · 2:37
Koukám do mobilu a mozek mi jede na plné obrátky. Soustředím se, trojnásobný počet bodů se nabízí jen chvilku. Najednou mě vyruší zazvonění. Synek! Hovory beru vždy, pokud jen…
30. 11. 2025 · 2:38
Je poslední den listopadu a rok má už „nakrátku". Vlastně vstupuje do závěrečné dvanáctiny. Listopad začal Dušičkami a končí dnes první adventní nedělí. Obojí má společné…
23. 11. 2025 · 2:34
Tenhle moribundus si mě oťukával skoro měsíc, než konečně udeřil naplno. Zpočátku jsem se snažila ubojovat remízu. Znáte to. Budu doma odpočívat, pít léčivé lektvary, jen zajdu…
16. 11. 2025 · 2:56
Nedávno běžel na internetu příspěvek nějaké paní s názvem Varující pravda. Popsala problém generací a souhlasil jsem s ní hned v úvodu, že jsme to museli někde zbabrat. „Ve snaze…
9. 11. 2025 · 2:37
Školní chodby hučí životem. Pravda, poněkud odlišným, než obvykle! Řinčí zbroj a meče, ani ty hlasy nejsou dětské! Podlahy ometají dlouhé sukně historických a fantasy oděvů, na…
2. 11. 2025 · 2:33
Když se u nás ve vsi opravovala před mnoha roky turbína, v náhonu Jizery pracovali opálení a svalnatí chlapi. Jedním z nich byl i náš rodák Pepa Pozdňa. Často jsme z mostu jako…
26. 10. 2025 · 2:36
Hm, tak tenhle experiment se tedy nepovedl. Přitom to na začátku vypadalo tak skvěle! Aby toho nebylo málo, s voláním o pomoc jsem musela počkat - nemohu rušit dovolenou. Dva…
19. 10. 2025 · 2:56
Seděli jsme v horkém letním odpoledni pod naší chatou u rybníka. V údolí Nebákova, na jednom z krásných míst Českého ráje. Popíjeli jsme odpolední kávu. Z ničeho nic se objevil…
19. 10. 2025 · 2:56
Seděli jsme v horkém letním odpoledni pod naší chatou u rybníka. V údolí Nebákova, na jednom z krásných míst Ćeského ráje. Popíjeli jsme odpolední kávu. Z ničeho nic se objevil…
12. 10. 2025 · 2:36
„Rexi, že tys zase někde nedobrzdil!“ Pes na mě vesele kouká, do krve odřený nos neřeší. Jenže já si ho všímám, a to nejen kvůli akutnímu ošetření. Na černém čenichu totiž…
5. 10. 2025 · 2:43
Litoměřice jsou krásné město s majestátným Radobýlem nad ním, který obdivoval už i Mácha. S nádherným okolím, meruňkovými sady, líně tekoucím Labem, zajímavou radnicí odkud se z…
5. 10. 2025 · 2:43
Litoměřice jsou krásné město s majestátným Radobýlem nad ním, který obdivoval už i Mácha. S nádherným okolím, meruňkovými sady, líně tekoucím Labem, zajímavou radnicí, odkud se z…
28. 9. 2025 · 2:28
Sedím v sále Hankova domu ve Dvoře Králové a vznáším se na hudebním obláčku štěstí. Veselá, svěží a plnokrevná muzika Johanna Strausse mladšího mi rozbušila srdce a málem…
21. 9. 2025 · 2:26
Vždycky jsem si říkal, že mě šmejdi nedostanou. Člověk ale nemá chválit dne před večerem. Seděl jsem u počítače a najednou se mi na obrazovce objevila reklama. Pohledná lampička,…
14. 9. 2025 · 2:36
Opatrně kráčím po uzounké zvěří pěšince vinoucí se mezi mladými smrčky. Přede mnou jde velký vlkošedý pes a co chvíli se starostlivě ohlédne. „Tudy, paničko!“ ukazuje celým tělem…
7. 9. 2025 · 2:48
Tak prý loni se uskutečnilo nejméně svateb asi od roku 1918. Žít na psí knížku, jen s přítelem je obecně rozšířenou skutečností. Horší je, že se rodí i méně dětí. Když jsem…
31. 8. 2025 · 2:37
Letošní prázdniny bylo mé vnučce Kačence už osm, takže jsme zase mohly o něco rozšířit společné aktivity. Na terasu jsem jí přichystala malířský stojan, plátno, akrylové barvy a…
24. 8. 2025 · 2:38
Končí prázdniny, hlavní čas dovolených a zlatá žeň cestovních kanceláří. S blížícím se podzimem budou proti hlavní sezóně už jen paběrkovat, ačkoliv i tak to k životu stačí.…
17. 8. 2025 · 2:42
Splétám cop z letních dní. V jednom prameni mám ty horké a slunečné. V druhém dny protkané šuměním deště. V tom třetím mám lidi, letní setkání. Všechny díly podcastu Nedělní káva…
10. 8. 2025 · 2:57
Moje spojení s hradeckým rozhlasem je letité. Už jako vysokoškolský student jsem tu byl na praxi díky režisérovi Láďovi Rybišarovi, se kterým jsme se znali z turnovského…
3. 8. 2025 · 2:35
Dívám se po divoce oblačné dopolední obloze a přitahuju zip mikiny až ke krku. Chladné poryvy větru čeří hladinu rybníka a já mám chuť kvílet. Tohle má být vrcholné léto? Všechny…
27. 7. 2025 · 2:41
Když politici vykřikuji, že máme být na co hrdí, mají pravdu. Mnohdy to bývá ale tak, že větší hrdost můžeme projevovat tomu, co už bylo, než tomu, co je. Poslechněte si pár…
20. 7. 2025 · 2:39
Vždy, když máme s Dedivadlem hrát představení na nějakém novém místě, dostanu od organizátorů dotaz: „Co pro vás máme připravit?“ Moje odpověď je po všechny ty roky v podstatě…
Poslouchej v aplikaci Podli 🎧
Sleduj své oblíbené podcasty, poslouchej offline i v autě s CarPlay a Android Auto a vždy pokračuj tam, kde jsi skončil. Vyzkoušej zdarma.
Váš podcast? Získejte odznak Podli pro svůj web
