Největší mafián všech dob nebyl Al Capone. Proč Lucianův systém z roku 1931 funguje dodnes

Al Capone je nejznámějším mafiánem americké historie. Lucky Luciano je ale tím největším — a to je zásadní rozdíl. Tak to vidí Jan Nápravník, nadšený badatel a znalec italsko-americké mafie a host podcastu Wiseguy, ve druhé epizodě věnované muži, který na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století změnil organizovaný zločin natrvalo. Ze sicilského imigranta bez vzdělání se stal architekt systému, který přežil jeho samého i všechny jeho nástupce. Příběh člověka, jenž si říkal Charlie, posléze díky štěstěně Lucky.

Charlie, který se stal Luckym

Salvatore Lucania se narodil na Sicílii a do Ameriky dorazil jako devítiletý chlapec. Zanedlouho se z něj stal Charlie Luciano — americké jméno, americký styl, americké ambice. A pak Lucky. Přezdívku šťastný si vysloužil víckrát než jednou: při přepadeních mafiánských rivalů ho nechali ležet jako mrtvého, ale on vždy přežil. Jizvy na obličeji byly viditelným dokladem toho, co přestál.

„Byl rváč s vizí a se strategickým uvažováním,“ shrnuje Jan Nápravník jeho osobnost do jedné věty.

Ve čtrnácti letech ho vyhodili ze školy — předtím si ale stihl vybudovat první byznys. Spolužákům nabízel ochranu: deset centů týdně, jinak výprask. Mezi jeho klienty byl i Meyer Lansky, chlapec, který se s ním přes všechny rány a roky stal celoživotním partnerem a přítelem. Lucianovo zázemí bylo typické pro tehdejší italskou přistěhovaleckou čtvrť: chudá rodina, Little Italy, ulice. Brzy se připletl do slavného Five Points Gangu, kde se potkal například s Johnnym Torriem a mladým Al Caponem — a začala jeho skutečná kariéra.

Prohibice: trampolína, která mafii vystřelila

Rok 1920 přinesl prohibici a s ní zlatou éru organizovaného zločinu. Alkohol byl zakázán, ale lidé pili dál. New York byl velkým přístavem, námořníků bylo v ulicích plno a poptávka po nelegálním alkoholu převyšovala cokoliv, co trh znal předtím. Luciano a jeho síť — postavená na kontaktech napříč etniky a rasami, nikoliv jen na sicilských vazbách — dokázala zásobovat celé město.

„Prohibice byla trampolína, která mafii vystřelila nahoru a ještě jim naplnila kapsy penězi. Díky penězům si pak upevňovali pozici — a to nejen v podsvětí, ale v politice a byznysu.“ říká Nápravník.

Stovky milionů dolarů v dnešní hodnotě — to byl objem tehdejšího podnikání. Peníze šly do legálních byznysů a do kapes politiků. Luciano chápal, že skutečná moc neznamená jen umět střílet, ale umět si koupit klid. Prohibice skončila v roce 1933. Mafie ne.

Castellamarská válka a dva odchody na záchod

Koncem dvacátých let ovládali newyorské podsvětí dva mocní bossové. Joe Masseria kontroloval část Manhattanu: klobouk, doutník, stará škola — Sicilián se baví jen se Siciliánem. Na druhém břehu, v Brooklynu, stál Salvatore Maranzano, čerstvě připlulý ze Sicílie, odeslaný tam, aby upevnil vztahy v místní mafii. Mezi oběma tábory doutnalo napětí, střídaly se přestřelky a vraždy. Přibližně sto až dvě stě členů každé strany. Stovky přidružených. Castellamarská válka, pojmenovaná podle sicilského přístavu, odkud Maranzano pocházel, si vyžádala životy stovek lidí.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte: 

• Jak vznikla každá z pěti rodin, kteří byli jejich zakladatelé a jak se v čase proměňovaly

• Proč rodina Colombo (původně Profaci) měla vždy nejméně členů — a přesto dělala největší problémy

• Jak se z rodiny Mangano přes Anastasii stala Gambino family — a co s ní udělal John Gotti

• Proč byla rodina Lucchese (Gagliano) nejstabilnější — a co se stalo na začátku devadesátých let

• Co dělal Joe Bonanno v době, kdy byl klan Bonanno vyloučen z Komise po případu Donnie Brasco — a jak se vrátil